O němčině

Němčina je západogermánský jazyk, kterým hovoří cca 200 mil. lidí na celém světě. V Evropě je co do počtu rodilých mluvčích (přibližně 100 mil. obyvatel) druhým nejrozšířenějším jazykem hned po ruštině. V Evropské unii je němčina nejpoužívanější jazyk. Německý jazyk patří mezi 10 nejpoužívanějších na světě. Německý jazyk se píše latinkou se spřežkovým pravopisem. Zvláštností je psaní podstatných jmen velkými písmeny na začátku slova. Poslední reforma pravopisu německého jazyka proběhla r. 1996. Přepracována byla tato reforma ještě v letech 2004 a 2006.

Vývoj spisovné němčiny

  • prehistorické germánské (5. až 7. století)
  • stará horní němčina (8. století až 10. století)
  • střední horní němčina (11. století až 13. století)
  • raná nová horní němčina (14. století až 16. století)
  • nová horní němčina (17. století až současnost)

Členění němčiny dle nářečí

  • horní němčina (i rakouská a švýcarská)
  • střední němčina
  • dolní němčina

Mezi jednotlivými nářečími existují velké rozdíly. Např. dialekt v Kolíně nad Rýnem je pro nejednoho Němce těžko srozumitelný. Velké problémy vznikají, pokud jde o severoněmecké "Plattdütsch z Fríska" nebo o nářečí z Bavorska, Bádenska anebo Rakouska. Velmi nesrozumitelné je nářečí "Schwyzerdüütsch", jímž se mluví ve Švýcarsku. Pozn.: švýcarské filmy a televizní rozhovory, které jsou vysílané v německé TV, mají většinou podtitulky.

Rozlišuje se člen určitý (der, die, das) a neurčitý (ein, eine). Rozlišujeme čtyři pády u jmen: nominativ, genitiv, dativ a akuzativ. Jsou vyjádřeny převážně tvarem (k některým patří i koncovky podstatného jména). Systém slovesných časů je bohatší oproti češtině, ale ve srovnání s angličtinou tu chybí průběhové formy: předminulý (plusquamperfektum), minulý (préteritum a perfektum), přítomný (prézens) a budoucí I a II (futurum). Podmíněný děj vyjadřuje konjunktiv a kondicionál.

Slovosled je volnější oproti angličtině, ale přesto má pevné mantinely. Hlavní sloveso stojí na druhé syntaktické pozici ve větě. Typický rys němčiny je odsouvání ostatních slovesných tvarů na konec, kde se může sejít i několik sloves najednou:

Příklad: Wenn ich das früher gewusst hätte, hätte ich es nicht mehr tun müssen.
Překlad: Kdybych já to dříve věděl by měl, měl bych to ne více učinit stát muselo.

Všechna podstatná jména se píší s velkým počátečním písmenem !!!

[Zdroj: www.wikipedia.cz]

 

Mapa německy mluvících lokalit

Copyright © Martina Loskotová preklady-nemciny.cz | uebersetzungen-tschechisch.net | německo-české a česko-německé překlady |